úterý 16. června 2015

Kurz sebeovládání a navigace


Nejhezčí narozeninové dárky 

Stran mého orientačního smyslu jsme si už pověděli své. (Nevztahuje se pouze na řízení motorového vozidla. I v bytě větším než je 3+kk se dokážu ztratit.) Co se týče jisté deficience s ohledem na mou orientaci v mapách, tak důvod, proč jsem v mládí neběhala orientační běh, nebyl jen ten, že ze zásady nedobíhám ani tramvaj. S nabytím řidičáku, auta a prvního školního výletu (při půlhodinovém čekání na spolužáka Tolstolobika se z domu vyšla podívat jeho matka, čemu svěřuje své jediné dítě, a nedůvěřivě se ptala: „Ty umíš řídit?“) jsem objevila, že podle ukazatelů se často dá někam dojet. Takže od cedule k ceduli dobrý, ale při „na prvním kruháči doprava, na druhým třetí výjezd, u Leninova náměstí – to víš, kde je, ne? – jednosměrkou, na sídlišti, kde jsou všechny paneláky růžový, tak u růžovýho doleva, potom na dvou křižovatkách doprava, na čtyřech doleva a na poslední rovně a seš tam“, tak tam nejsem, to jsem akorát tak v hajzlu.

A potom bůh stvořil navigaci. A potom bůh stvořil navigaci, kterou si koupil Hostující profesor a půjčil mi ji, když jsem začala jezdit do Krna. První semínko nedůvěry bylo zaseto již při první jízdě z Krna a jejím „jeďte ulicí Ú-ZET-KÁ-Á“ a „v ulici Trnitá se otočte do protisměru“. Následoval objev, že navigace sice je schopna najít většinu ulic, ale pokud je číslo popisné mladší deseti let, musíte se smířit s tím, že v ulici zastaví tak nějak orientačně. Což nevadí do chvíle, kdy se jedná o ulici rovnou, nikoliv takovou, jejíž jméno nese několik slepých i neslepých ramen. Pro dokreslení situace ještě uvádím, že dotykový displej navigace na dotyk reaguje asi jako obrazovka stolního PC z roku 93.

A takto jsme se já a navigace vydaly ráno na pohovor ze Salónu republiky do vedlejšího statutárního města se stejným počtem obyvatel, kteréžto však považujeme za přidruženou vesnici. Nějaká půl hodinka cesty. Chci vyjet s dvacetiminutovou rezervou. Navigace pět minut hledá GPS signál, mezitím se mě třikrát zeptá, zda-li si ji přeji nadále používat. Vyjíždím s patnáctiminutovou rezervou. Až do požadované ulice jedeme bez problémů. Po „dojeli jste na místo určení“ usuzuji, že v obytné zóně tu sedmipatrovou průmyslovou budovu asi nenajdu. Vracím se na hlavní silnici. Doprava nebo doleva? Doleva. Blbě. Žádná sedmipatrová budova. U pumpy se otáčím. Nacházím pobočku sedmipatrové budovy. Vrátnice C19. Potřebuju C21. O dvě stě metrů dál nacházím vrátnici C20. Pak už jenom pole. O dalších pět set metrů dál vjíždím do obytné zóny, volá mi personalistka, vysvětluji, že mám menší nehodu s autem, kterou jsem nezpůsobila, což je v podstatě pravda, a domlouváme si náhradní termín pohovoru. Budete se divit, ale to ještě nebyl TEN moment. Ten nastal, když jsem ve snaze vykličkovat z obytného komplexu jednosměrek a slepých uliček zadala do navigace svou adresu a navigace mi oznámila, že hledaný bod neexistuje. Hod a následný úder o dveře spolujezdce odnesl pouze kabel:




Když jsem se výjezd na Salón republiky snažila najít svépomocí a povážlivě se blížila centru a spatřila první trolejbus, rozhodla jsem se dát navigaci ještě šanci. Po přibližně patnácti důrazných poklepech na displej si navigace všimla, že po ní něco chci. Vyhledala jsem v seznamu oblíbených míst jinou adresu v Salónu republiky. Navigace se mě otázala, zda-li si tento bod přejit uložit jako „Domů“ anebo „Vymazat“. Jako třetí možnost nabídla, že můžu jet k Hostujícímu profesorovi domů. Rozmlátila jsem ji o palubní desku a odjela.



Ta odbočka na výjezd byla za rohem.
Když jsem doma vystoupila z auta, necítila jsem žádné výčitky svědomí nad tím, že cizí věci se ničit nemají. Měla jsem chuť navigací mrštit o zem a dorazit ji podpatkem.
Když tak narozeniny mám za měsíc.

10 komentářů:

  1. To je krásné, jak jeden post dokáže z příšerné středy udělat veselý den:-)

    OdpovědětVymazat
  2. mio? O sole mio.
    Dost žertovná navigace. To byl teda den. Doufám, žes to zajedla něčím chutným na odškodněnou.

    OdpovědětVymazat
  3. Sejra: Výborně, až budeš mít příště špatný den, ozvi se a já zase někam pojedu!

    Liška: Ano, více lidí mi řeklo, že mio je nejhorší navigace. A protože Hostující profesor jich má víc a mně dal tuhle, je to samozřejmě všechno jeho vina.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dneska to taky bude stát za hovno - přijede na mě kontrola. Tak bys mohla někam vyrazit, nemusíš ani nikam daleko:-)

      Vymazat
    2. Hele, chystala jsem se jenom do Kauflandu, ale kvůli tobě bych mohla sjet do Tesca, to je dál. Na druhou stranu report ze čtvrtečního Kauflandu by tě taky mohl rozveselit!

      Vymazat
    3. Miluju šílené ženy prohánějící se Kauflandem:-)

      Vymazat
  4. Možná by bylo dostatečné odškodnění, kdyby Hostující profesor dělal jako nucené práce po přiměřenou dobu osobního šoféra.

    OdpovědětVymazat
  5. The bitch had it coming!
    Anebo ji proklel nějaký pardubičák ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. psice: A já bych ho přitom mohla navigovat. Tuhle jsme jeli lyžovat do Jeseníků a málem jsme skončili na Sovinci, zatímco jsem tvrdila, že ty hory nevidíme, protože v těch horách už jsme...

      Danae: ... který tvrdí, že jim tam bereme práci a zneužíváme sociální systém!

      Vymazat
  6. Dostala jsem od strejdy navigaci. Nepoužívá ji, protože jí nevěří a radši jezdí s autoatlasem.

    OdpovědětVymazat